Do školy nechodím a peníze nepotřebuji!

Snímek obrazovky 2015-05-01 v 10.46.56„Bydlím ve Vřesině v malém kamenném stavení. Za domem máme pole a jabloňový sad. Na podzim sklízíme jablka, ale nedáváme je do sklepa k bramborám. Nikdo by přece nechtěl jíst jablka, která voní po bramborách, proto máme sklepy dva. Máme i dobytek, koně, krávy, kozy, ovce, prasata a drůbež. Když je prase dost vykrmené, je zabíjačka. Jednou týdně chodíme k nejlepšímu pekaři ve Vřesině. Je tu jediný. Koláče si dopřejeme třikrát nebo čtyřikrát do roka, jen když se něco slaví. Blíží se hody, tak se na koláče hrozně těším. Do školy moc nechodím, musím pomáhat doma. Práce je tu až nad hlavu. Zrovna stavíme výměnek, aby měl dědeček kam odejít na důchod. Stavíme z cihel, které si děláme sami. Říká se jim vepřovice. Stačí smíchat hlínu s vodou a přidat do ní nějaké plevy. A těch máme dost, sklízíme přece obilí. Potom necháme cihly sušit na slunci. Peníze skoro nepotřebujeme, kupujeme si jen sůl, cukr, kmín nebo pepř. Všechno ostatní si dokážeme sehnat výměnou nebo to sami vypěstujeme. „

Snímek obrazovky 2015-05-01 v 10.47.11Asi jsme všichni poznali, že vyprávění z života vřesinské Aničky není současné. Je tomu už nějaký ten pátek, co se ve Vřesině chodívalo k jednomu pekaři pro chleba a kdy se všechny děti těšily, až začne škola, aby si mohly na chvíli odpočinout od těžké práce, která je čekala doma. Domy se stavěly z vepřovic (cihly sušené na sluníčku) a ze dřeva (vlastníma rukama pokácet stom, odstranit z něj kůru, zajet na pilu a nechat dřevo dobře proschnout taky trvalo mnoho měsíců). Místní také využívali kamení z nedaleké Štefanovy skály.

Snímek obrazovky 2015-05-01 v 10.45.54Na dvou hlavních ulicích (vyšlapaných do hlíny a spojených několika zkratkami) a v asi 70 staveních ubíhal život na počátku minulého století ve Vřesině úplně jinak, než dnes. Sem tam tu prošel chalupník – kozař se svou kozou a s bandaskou mléka, sem tam kovozemědělec s kravkou, také tu jezdili sedláci s koňským povozem, nebo tu vyběhly děti. To když na konci vesnice zazvonil na zvon místní zvoničky postižený zvoník. Běžely zjistit, co se stalo, aby to doma mohly povědět rodičům. Podle zvonění už moc dobře poznaly, jestli jde o veselé nebo smuné zprávy. A že těch smutných nebylo málo.

Bylo tomu letos už sedmdesát dlouhých let, co prošli Vřesinou ruští vojáci, kteří na konci druhé světové války pomáhali osvobodit naši obec. Byl duben 1945 a konec války byl na spadnutí. S ním ale spadlo a bylo zničeno i 28 obytných domů, 27 stodol, necelých 100 domů bylo poškozeno. Během bojů padlo přes 20 ruských vojáků, zemřelo ale i několik hrdých vřesinských občanů. Kdo z nás si dnes umí představit kulometné hnízdo nebo protitankový val, který by opravdu stál uprostřed obce? Kdo z nás by chtěl vidět v akci děla, která ničí vše, co jim přijde do cesty? Kdo z nás si dovede představit strach člověka, který zažil ničivou sílu tanků v pohybu…

Snímek obrazovky 2015-05-01 v 10.46.37Zkuste se někdy projít místy, kde začínal život Vřesiny. Objevit domy s popisnými čísly 1, 2 nebo 3, pozorovat místa, na nichž ruce našich předků stavěly zídky z kamení ze Štefanovy skály, proběhnout důmyslnými zkratkami bývalých hlavních vřesinských ulic. Zeptejte se těch, kteří si ještě pamatují, jaké to bylo jíst maso jenom v sobotu a místo lednice chodit do sklepa. Zeptejte se kdy a proč se lidé potkávali u kapličky „Nade všu“. Ptejte se a přemýšlejte, proč se ulice, na které stojí škola, jmenuje Osvobození, jak se cítil sedlák, který musel své od hříbat vychované koně předat německým vojákům, jinak by přišel o život, nebo kdo zastřelil 4 místní obyvatele, kteří se rozhodli chránit kostýmy a kroje z ostravského divadla vlastními těly. Možná budete překvapeni, kolik se toho dozvíte.

„Ve Vřesině bydlím už 11 let, přesto o ní vím jen velmi málo…“

oddelovac

Sestaveno a upraveno z úryvků slohových prací žáků 5. třídy ZŠ
jako poděkování panu místostarostovi Pavlu Pokornému,
že nám věnoval dopoledne, vrátil se s námi v čase do dob,
kdy naši rodiče a prarodiče byli malými dětmi,
a s poutavým výkladem nás provedl Vřesinou.

Zároveň děkujeme všem, kteří nás v naší historické pouti pozvali do svých domovů,
přidali svou trochu do mlýna a obohatili naše objevné putování.

FullSizeRender 33

Z prací dětí je vidět, jak moc nás to všechny zasáhlo.
Děkujeme.

(Přečtěte si dva slohy, které jsme ve třídě vybrali ke zveřejnění.
Jeník psal o exkurzi Vřesinou, Karin sestavila historický minipříběh.)

Pavlína Loňková a žáci 5. třídy ZŠ Vřesina