Nový obyvatel ježkovníku

V dřívějších dobách měli volně žijící ježci v zahradách dostatek množství pro úkryt. Naprosto jim postačila hromada dříví, hromádka shrabaného listí či balíková slámu ve stodole. V dnešní době ovšem stavy ježků klesají. V okrasných zahradách, které lidé udržují neustále čistě uklizené, se totiž nemohou ježci zazimovat. Novou možností, jak ježkům pomoci, je budovat jim umělé úkryty zvané ježkovníky.

Na školním hřišti máme jeden ježkovník zbudován. Jelikož je umístěn na celkem rušném místě, bývá prázdný. Tento týden jsme si s dětmi o ježcích povídali, a proto jsme si šli ježkovník prohlédnout. Jaké bylo naše překvapení, když jsme otevřeli kryt a uviděli pečlivě stočené listí a suchou trávu a v něm zachumlaného ježečka. Opatrně jsme kryt zavřeli a s dětmi se domluvili, že ježečkovi dopřejeme hezké bydlení.

Co to znamená? Snažíme se nyní v okolí ježkovníku chovat tiše. Odkrývat stříšku může jen paní učitelka a to v důležitých chvílích. Do okolí ježkovníku jsme nasbírali hromádku listí, neboť jinde je již listí pečlivě shrabáno a odvezeno. Na druhý den přinesla paní učitelka pro ježečka něco na přilepšenou: kočičí konzervu. Nabrali jsme trochu masíčka na talířek a nechali ježkovi před domečkem.

Doufáme, že si ježek pochutná. Věříme, že se u nás v ježkovníku opravdu zabydlí a neuteče. Těšíme se, jak budeme pozorovat změny kolem ježkovníku (snězené maso, stopy v hlíně). Přejeme mu mírnou zimu, aby měl krásné sny a na jaře se probudil plný síly.

Jana Zavadilová