Celoroční projekt aneb otazníky s trémou na krku

Během celého roku měli žáci 5. třídy zpracovávat svůj celoroční pojekt. Úkol, na který dostali spoustu času, který měl splňovat několik zásadních podmínek a který v právě uplynulých týdnech všichni zdárně odprezentovali. Ale jak to celé začalo?

 

Co vás inspirovalo k realizaci celoročních projektů v 5. třídě?

Ten nápad se mi vkradl do hlavy někdy koncem loňského školního roku, když jsem zasněně poslouchala vyprávění o prezentacích celoročních projektů kolegy z jiných škol, kteří mají tuto akci nastavenou pro žáky devátých ročníků. Nadšeně jsem se vyptávala na podrobnosti a už mi v hlavě jel brainstorming s tím, jak to celé uzpůsobit pro páťáky. Přes prázdniny jsem připravovala nástřel a na začátku školního roku jsme se do toho pustili zejména díky obrovské loajalitě a ochotě všech mých kolegyň, kterým bych opravdu moc ráda zpětně poděkovala.

Jaké překážky jste v rámci realizace museli překonávat?

Ono se to vlastně krásně vyvíjelo. Nejdřív jsem se obávala toho, jak budou reagovat paní učitelky. Když mi nabídly svou pomoc, s obavami jsem předvídala reakce rodičů a dětí. Když se celý kolotoč rozjel, tak jsme začali narážet na praktické problémy. Řešili jsme například, jak vymyslet výběr témat pro děti tak, aby měl každý možnost zvolit si téma, které by mu vyhovovalo. Nakonec pomohli kamarádi, kteří byli tak ochotní, že vyslyšeli mé prosby a vytvořili nám jednoduchý web, na kterém se děti na projekty mohly zapisovat.

Kdo se podílel na vymýšlení témat? 

Děti měly dvě možnosti. Buď si v přípravné fázi vymyslet téma vlastní (a část z nich toho také využila), nebo si vybrat z nabídky témat, které jsme pro ně vymysleli my učitelé. Témata jednotlivých projektů tak zasáhla celou škálu oborů.

Jak probíhala realizace projektu?

Po úvodní třídní schůzce si děti vybraly témata a tím pádem i vedoucího práce. Během roku se s ním čtyřikrát sešly, aby konzultovaly svůj postup, a připravovaly výstupy. Ty pak před koncem projektu děti zpracovávaly do výstupů, které komentovaly na své závěrečné prezentaci před svými hosty.

Co jste hodnotili a v rámci kterého předmětu?

Aby bylo hodnocení co nejspravedlivější, využili jsme předem definovaných kritérií. Děti si samy sestavily soupis toho, co by v jejich projektu nemělo chybět a za co by měly být ohodnoceny. Projekt jsme tak rozdělili na praktickou část (zpracování tématu), vlastní prezentaci a splěné konzultace. Celkem bylo možné získat až 100 bodů. A podle procentuální úspšnosti po prezentaci jsme také určovali ohodnocení. Každý žák pak po své przentaci obdržel nejen známku, ale také písemnou zpětnou vazbu ke své práci i k prezentaci. Známku jsme se pak rozhodli zapsat do českého jazyka jako ohodnocení za rozvoj komunikační a slohové výchovy.

Jaká překvapení jste v rámci realizace vnímali?

Bylo hodně vidět, jak kdo pracuje s časem. Dobře vyšlo najevo, kdo si práci rád udělá předem a kdo jede takzvaně „na poslední chvíli“. Ale to je úplně stejné i u nás dospěláků. V typologii MBTI jsou tyto dva typy lidí označovány jako Perceive (tedy flexibilní) a Judging (tedy strukturovaný). Každý o sobě víme, jestli rádi odevzdáváme v předtermínu, nebo na nás funguje magické „včera bylo pozdě“.

Dalším překvapením byl obrovský boj s trémou a s nervozitou. Snažili jsme se dětem vytvořit v rámci prezentace co nejbezpečnější prostředí, proto byl právě prezentující vždy tím, kdo určoval na prezentaci své vlastní publikum. Pro velkou část z nich to bylo první veřejné vystoupení, kde mluvili před publikem. To, že měli strach, bylo nakonec i dobře. Zaprvé to znamená, že jim na prezentaci záleželo, a dalším důvodem je jistě i to, že to byla jen malá ukázka toho, jaké životní zkoušky je v životě ještě čekají.

Jaká témata si děti vybíraly?

Bylo zajímavé, že jsme se opravdu dotkly celé řady oblastí. Díky projektům vznikl „Průvodce Vřesinou“ – návrh okruhu se zastávkami u zajímavých a pamětních míst, autorská módní kolekce pro celý rok 2015 či statistika úspěšnosti starších žáků fotbalového týmu FC Vřesina. Viděli jsme dokument o vlastní rodině, grafy vzniklé z hodnot, získaných během pobytu na sjezdovce (rychlost, spálené kalorie atd.), zpracovaný plán výletu pro celou rodinu (včetně finančního plánu a možnosti sportovního a kulturního vyžití v okolí), díky projektům máme také velmi dobře zdokumentovanou i proměnu školní zahrady v rámci rekonstrukce během celého roku. Oblíbeným tématem pak byla zvířata (porovnávání dvou plemen koní či pozorování, měření a vážení vlastního domácího mazlíčka). A tak bych mohla pokračovat.

Čím prezentace obohatily Tebe?

Znovu jsem si připomněla, že děti není radno podceňovat. Viděla jsem obavy a pochybnosti na začátku a hrdost a spoustu práce v cílové rovince. Byla jsem opravdu překvapená, co všechno nám pod rukama vzniklo, jak se do tématu někteří vrhli po hlavě a jak se během roku zlepšovali také v ICT dovednostech. Velká část z nich pak ke svému vystoupení využila některou elektronickou prezentaci. Užitečný byl jistě i boj s trémou. Chtěla bych poděkovat zejména dětem, za velký kus práce, ale také rodičům, bez jejichž podpory bychom jen těžko došli tam, kam jsme dojít chtěli. Nezbývá mi než doufat, že děti zúročí alespoň malou část toho, co jsme se je snažili naučit. A to nejen ve škole, ale zejména v životě…

 

Na otázky Martiny Lovecké odpovídala Pavlína Loňková